Povídky pověstiny

Bravo Kachny. Skupinka mladých i starých harmonicky švihlých individuí, kteří se živí rodinným podnikáním. A sice v oblasti konzultačních služeb, zejména pokud místo konzultování či vyjednávání preferujete krycí palbu plamenometem. Bravo Kachny jsou zkrátka experti v záležitostech výměných operací, dokud se bavíme o vyměňování kulek a výbušnin, případně oněch plamenometů. Ano, Bravo Kachny milují plamenomety. Rády zatápějí sobě i svému okolí.
   (Mimochodem již jsme vymysleli lepší slovní hříčky, ale pro používání plamenometu se jich mnoho nenabízí.)

Popis

Naše Bravo Kachny, tým nejelitnějších zabijáků Európy, se proslavily zejména svou osobitou švihlostí a zářnými výbušnými efekty, kterými by z fleku zahanbily i mnohé filmové režiséry. Sebe samy dnes Bravo Kachny označují coby „expertní konzultanty“. Ve chvílích kreativního nepohodlí ochotně rozšíří tento popis na „expertní konzultanty pro styk s veřejností“. Šestka, druhá nejmladší členka, pak s oblibou dotahuje podobné nápady do konce, například do formy „expertních konzultantů pro styk s nežádanou veřejností a jinou verbeží“.
   Syčákovi, liliputímu veliteli Bravo Kachen, je vpravdě úplně jedno, kterou z oněch tří forem momentálně užívají. V životopise se to vyjímá dobře tak jako tak. A ostatní členové týmu – klidná Tejpka, věčně se usmívající Maník i galantní Buran – na podobných drobnostech lpějí jen vzácně. Zato šestý a nejmladší člen Bravo Kachen si potrpí skoro na každou pitomost. Nebo taky ne, u něj si jeden není příliš jistý, co se v jeho makovici zrovna odehrává.
   Magor, milovaný syn bravokachní rodinky. Milovaný, neboť by jej jinak museli zabít. Ještěže je tu Lily, která alespoň částečně koncentruje jeho myšlenky i činy jakýms takýms smysluplným směrem. Na oplátku ji on motivuje, ať je sama sebou a nebojí se kráčet k vlastním cílům.

Příběh

Malá bravokachní rodinka drží pospolu jako student a sklony k zoufalé hysterii. Za otce zakladatele můžeme označit starého žoldnéře, Theodora. Majora Theodora Andrejeviče Kalinina. Coby své děti sesbíral a pasoval dalších šest pacholků: Tejpku, Maníka, Burana, Syčáka a Šestku. A Magora.
   Mladý Magor, nejmladší člen elitního úderného týmu a dle jednomyslného hlasování i nejpošahanější. Snad jej Lily trochu napraví. Nebo alespoň přijde na to, jak jej učiniti snesitelnějším. Oba si umí postavit svou hlavu. Velmi neochvějnou a neústupnou hlavu. Bez výraznějších trablí spolu zvládají vytvořit páreček paličáků, egoistů i vychytralých choleriků, pokud mají zrovna svůj den.
   Na druhou stranu, Bravo Kachny, jež se víceméně usídlily v Pověstině, divokém kraji v srdci Európy, již dlouho razí pořekadlo, že bez kouře není ohňostroj. Ani polévka. Ani plamenomet. Zkrátka, život je neskonale nudný, když se v něm sem tam nehádá, nestřílí ni nelétají argumenty typu seker či ručních granátů.
   (Eliáš, vrchní v souleské kavárně Začátek i Konec, oficiálně neoficiálním domově Bravo Kachen, kde elitní tým hrdlořezů často tráví své volné chvíle – tak zrovna on ocení, když místo po granátech a mačetách sáhnou Bravo Kachny po méně plošně destruktivních řešeních. Což se jim bohužel avšak rovněž samozřejmě dvakrát moc často nedaří.)

Vazby

Bravo Kachny se zrodily coby jakási ratolest staršího týmu Bravo. S jeho žijícími členy udržují semknuté přátelství a nezřídka se některý z veteránů uvolí, aby jim s něčím píchnul. Nebo si jen tak na stará kolena zastřílel.
   Ikonickým soupeřem Bravo Kachen byli Sofijci, se kterými vedly svou první velkou válku. Samozřejmě ji vyhrály, jak jinak, a Sofijci ostrouhali. Mimochodem právě z této války si Bravo Kachny odvedly dospívající Šestku a klučíka Magora.

Významní členové

Kalinin
Tejpka
Maník
Buran
Syčák
Šestka
Magor

Zákulisí

Příběh Bravo Kachen měl původně zabrat prvních 20-25 stran příběhu. Stala se z něj první etapa vztahu Lily a Magora. Nepřekvapivě to zase jednou odpálili do více než epických rozměrů.

„Ehm… můžete ta jména ještě jednou?“
„Tejpka.“
„Maník.“
„Buran.“
„Syčák.“
„Šestka.“
Kavárenský stolek byl pro tolik lidí zkrátka příliš, příliš malý.
„Mh-hmh… ano… jistěže. Totiž, víte… většinu chápu. Ale neurazte se… ‚Šestka‘?“
„Ou! Asi vás mate, že tu nemáme nejmladšího!“
„Jo, jo — změnila jsem si kvůli němu jméno z ‚Pětky‘.“
„Takhle je nás totiž šest, víte?“„
Přesně tak — ale ten teprve přijde.“
„Aha. Chápu. A váš… ‚nejmladší‘?“
„Magor.“
„‚Magor‘. Jistěže. Jak jinak. Rozumím. Víte, kdyby tohle byla kniha, byla bych si jistá, že jste to řekla s velkým ‚M‘. Takhle opravdu nevím, jestli mi neříkáte, že je prostě jen tak trochu pošahanej…, nebo že se tak jmenuje.“
„Jmenuje, určitě.“
„Jo, jo, jmenuje. Pošahanej von je mnohem víc.“