Povídky pověstiny

Lily (Lily Hirkalovou) bych, milý deníčku, popsal jako typickou devatenáctiletou studentku, nesnášenlivce ranního vstávání, profesionální prokrastinátorku a amatérského zakopávače o nehýbající se nábytek. Neobyčejnou ji činí jejich vztah s Magorem. Respektive poukazuje na její neobyčejnou smůlu a pech, když se zrovna ona musela zakoukat do takového &%$#@!
   Víceméně jediné, na co si Lily pravidelně stěžuje, je její role ústřední hrdinky našeho příběhu. S ohledem na nutnost interagovat s Magorem jí nemůžeme nic zazlívat. Na druhou stranu, má to ve smlouvě. Kterou sice možná nepodepsala, ale kdo má čas se zabývat obdobnými detaily-šmetajly, že ano.

Popis

Mohutnou hřívu Lilyiných vlasů tmavých jako kůra staré borovice protkávají světlé pramínky barvy pampelišek. Obličeji dominují jasně modré oči, přípomínající pramínky vody v horské bystřině a drobné růžové rty s vyzývavě vystrčenou bradou. Většina mužů i žen uhýbá pohledem k poněkud jiným partiím jejího těla, ale… už si zvykla. Nepatří k žádným světovým obrům, spíše trpaslíkům, ale dle jejího soukromého názoru je vysoká tak akorát.

Co se povahy týká, milý deníčku, poznamenal Lily osud člověka nuceného dohlížet a starat se o ostatní. Umí být rázná jako vichr, ale také křehká jako ticho a trpělivá jako voda. Pod vlivem čtvrté ranní kávy divoká a nezkrotná, po vydatném obědě zase tulivá a lenivá. Snoubí v sobě mnoho protikladů, z nichž se Magorovi občas točí hlava. Chudák často netuší, která bije. Na druhou stranu, Lily zase slušně mate jeho náklonnost. Nerozumí, jak a proč ji někdo může mít natolik rád. Magorovy city i její vlastní ji rozptylují, navíc už i bez nich vráží do každého kusu nábytku v místnosti, kterou prochází. Bohužel občas i do nábytku, který tam ani není.
   Jinak Lily preferuje smích a klidnější nálady. Rovněž ji často pobízí jakési vnitřní nutkání zvedat lidem kolem sebe náladu. Vyvolávat úsměvy, protože pro úsměv s přáteli stojí za to žít. Existuje však několik výjimek (čti „mužských“), kteří jí úspěšně v pravidelných intervalech (čti „neustále“) rozpalují do běla. Například jistý magor (čti „Magor“). Následně se ráda uklidní u knihy. Miluje čtení a příběhy. Popravdě považuje knížku, postel a hlasitou hudbu za nejlepší recept na mizernou náladu. Začíst se, dokud to nepřejde. A pokud nepřechází, využije stereotypnější dívčí kratochvíle, jako zpěv, tanec, vaření, střelbu z brokovnice či šerm nebo jízdu na koni.

Příběh

Lily se narodila v Pověstině, manželům Tasmíně (přezdívané Tammy) a Lilienu Hirkalovým, na jejich ranči. O pár let později jí do života přibyl i bráška Tommy, z něhož vyrostla nečeká duševní podpora a největší pohodář pod sluncem.

Krátce po Tommyho narození však Hirkalovi ztratili Tammy, svou milovanou choť a maminku. Zemřela spolu s Angelou HiS, když se vraceli ze společného výletu, dámské jízdy. HiSovi jsou nejlepšími přáteli Hirkalových, čtveřice tvořící dva manželské páry spolu vyrůstala od dětství a jejich ratolesti si spolu hráli od mala.
   Robin s Angelou tak k Hirkalovým často jezdívali i se synem Filipem. Po ztrátě Angely se Robin i Filip uzavírali stále více do sebe. Robin se oddával workoholismu a Filip místo do školy nastoupil na soukromé domácí vyučování. Lily oba mnoho let ani neviděla.
   Jenže Robin se o nemluvného syna bál. Filip měl skvělé výsledky, ale takřka žádné známé ani přátele. Navštívil Liliena a domluvili se, že u nich již šestnáctiletý chlapec stráví následující léto. Lilien spoléhal na svou dceru, která v rodině částečně převzala úlohu Tammy coby paní domu. A Lily se opravdu povedlo mladého Filipa rozpovídat a pomoci mu s vyrovnáním se s traumátky z dětství. Lilien učinil to samé s Robinem a tak na podzim roku 2016 přestoupil Filip Alexander HiS na střední školu na kampusu Legati Cruentas. Lily a Filip tak krátce studovali spolu, coby spolužáci a mladý zamilovaný pár.

Pak, sotva dva měsíce po zahájení vyúky, se objevil Magor, přišla Bitva šarád a Filip zahynul, spolu se svým otcem Robinem. Následující dva a půl roku se dívka vzpamatovávala, soustředila se na studium, práci i přátele a snažila se zbavit bolesti a výčitek svědomí.
   A celou dobu tady byl. On, Magor. Vracel se za ní, povídali si, rozveseloval ji, naslouchal. Neskrýval své city, ale ani jí je nenutil. Většina přátel netrpělivě vyčkávala, kdy se ti dva konečně dají dohromady. Až pak, brzy z jara roku 2019, ji mladík pozval na rande. Ne přátelskou schůzku, ale skutečné rande.
   A dívka zjistila, že přes všechen strach, výčitky i bolest mu nedokáže a ani nechce říci "ne".

Pověry

Lily, můj milý deníčku, neoplývá příliš mnoha výjimečnými ani zvláštními schopnostmi. Kromě skutečnosti, že navzdory veškerým svým snahám je v jádru nepříliš sobecká ani sebestředná a k vlastní škodě má vcelku dobré srdce. A za výjimečnou by se snad dala označit její schopnost věřit. Dívka věřila. Věřila Magorovi, svým přátelům, věřila na lepší zítřek, na teplé večerní kakao, na láskyplnou náruč. Lily, navzdory všemu, čím si prošla, nepřestala věřit, že lidé dokáží přetvořit svět kolem sebe v krásné, nebo přinejmenším příjemné místo.
   Lily věřila na domov. A za svou vírou kráčela, krůček po krůčku, každý den.

K Lily neodmysliterlně patřila Žofinka, miniaturní černobílá ubrebentěná opička. Baštila zejména ovoce a jiné mlsky a zásadně svou paničku neopouštěla. Doprovázela ji na každém kroku, ukrytá ve vlasech, usazená na rameni a nejraději uhnízděná v dívčině objemném výstřihu.
   Lily svou Žofinku zbožňovala a i když se sem tam pokoušela o přísnější výchovu, snadno a rychle končila u rozmazlování. Nechávala ji za dveřmi či někde bokem pouze, když bylo v dané místnosti příliš nebezpečno či příliš… "vášnivě".

V Lilyině pokoji visel také jeden obraz. Důležitý obraz. Byl na něm bělostný hřebec s mladým jezdcem. Hřebec se jmenoval Call, jezdec Filip. A byla to Lilyina upomínka na oba, kteří ji opustili, ačkoliv cítila, že ne tak zcela ani úplně. Minimálně se jí občas, v okamžicích silného vypětí či ohrožení zdálo, že slyší tlumené, ale dunivé ržání, které ji pomáhalo se uklidnit. A ve chvílích nerozhodnosti jí možná před očima jen tančily mžitky, možná zahlédla bělostného hřebce, jak jí ukazuje cestu.

Vazby

Lily upřímně netušila, zda měla Magora ráda, či z něj byla neskutečně, niterně a upřímně nasra-… nazlobená. Na její obranu, Magor vyvolával obdobné citové dilema ve valné části populace. Lily k němu ale zcela jistě chovala velmi silné city. Silné, protichůdné city, plné láskyplného škrcení.
   Jinak dívka budila strach zhruba stejně, jako se měnila v přítulné nemotorné kotě. Tedy, mezi přáteli. Ve společnosti patřila k nejvychovanějších dámám s vytříbeným chováním. Alespoň, když se jí zrovna zachtělo. A nebyl čtvrtek. Čtvrtek byl zmrzlinový den a ve zmrzlině neznala bratra!

Ale její mladší bratr Tommy svou sestru moc dobře znal a věděl, že v jádru je hodným, poctivým děvčetem. Mimo čtvrtky, kdy se příbuzenstvo ani poctivost nepočítaly, viz výše. Jinak, ačkoliv tak nerada přiznávala, měla Lily Tommyho opravdu ráda. V její hrudi zkrátka bilo dobrácké srdce, které si nejvíce cenilo času stráveného s milovanými. Hned po kornoutku dobré vanilkové zmrzliny.
   MiImochodem Tommy chodil s Monicou, Lilyinou nejlepší kamarádkou a parťačkou ve všech možných i nemožných lumpárnách. Jak to tak již bývá, z prvopočátku se Lily s Monicou nesnášely. Respektive Lily nemohla Monicu vystát, neboť nabalovala jejího malého nevinného brášku. Avšak drobná tmavovláska ji nakonec udolala svým optimismem a nakažlivou sarkastickou povahou. Pravdou bylo, že Lily Monice důvěřovala jako málokomu, měly společné šílené množství věcí a doopravdy si jako kamarádky sedly.
   Čili dnes si již Lily ani moc neuměla představit Tommyho s kýmkoliv jiným. A sama si raději ani nedomýšlela, jak přesně by bez své nejlepší kamarádky zvládala stresy každodenního života dospívajícího studenta. Pravděpodobně by mnohem větší část výplaty utrácela za čokoládu a zmrzlinu.

Zákulisí

Rodiče Hirkalovi pojmenovali svého prvního potomka po otci, druhého pak po matce. Ne a základě dohody ni náhodého výběru. Když se děvčátko narodilo, natáhli k němu každý jeden prst. Čí uchopilo jako první, toho jméno podědilo. Po Lilienovi tak získala své jméno, Lily.
 

Postava hlavní hrdinky je povahou, vkusem a koníčky silně, záměrně a zcela neskrývaně inspirována autorovou nejepší kamarádkou z období střední školy a ranného dospívání. Jako odměnu za úspěšnou maturitu daroval autor dané osobě povídku o mladé dívce jménem Lily, která žila na ranči a prožívala velmi klišoidní letní romanci. Postava Lily autora inspirovala k pokračováním, jenž vedly k objevení Magora a následně celého vyprávění o Pověstině.
   Lily je tedy doslova i metaforicky počátkem i koncem celého našeho příběhu.

Galerie